neděle 13. března 2011

Nechce se mi psát... možná proto, že dneska, přesně touhle dobou, je to právě rok, kdy zazvonil telefon a řekli nám, že už nejsi... Jsou to čtyři roky, a občas mám pocit, jako by to bylo včera.... jako by ta slza, která spadne, stékala přímo do srdce.

A já se ani nerozloučila... Skoro všichni za tebou byli, tolik času... jen já ne. A pak to smutné úterý... Počkal jsi, až se za babičkou zavřely dveře a pak jsi odešel... Představuju si, že s klidem ve tváři a smířením v duši... A zase to mokro pod očima, i dnes, po těch letech...

Ani nevíš, že o čtyři dny později, zatímco všichni usínali po tvém pohřbu, rozkřičela se na svět poprvé tvá další pravnučka. Ta, na kterou ses celou dobu se mnou těšil... Osud ti ani nedopřál vidět ji :-( A já jen z celého srdce doufám, že tam někde shora na nás koukáš a že o ní víš... Že jsi na nás na všechny hrdý...

A možná, že tohle všechno letos vykvetlo takhle načas jen pro tebe...

1 komentář:

  1. :-(( i takový je život, smutný, moc smutný:-(( nádherně jsi to vyfotila ♥♥♥

    OdpovědětVymazat