neděle 20. února 2011

Vždycky mě fascinovalo, jak různě dokáže člověk vnímat věk... Když jsme menší, honem honem chceme mít aspoň 15 a občanku, pak 18 a dělat si co chceme... A pak, i když jsme pořád ještě mladí, si už jen ubíráme... Ptala jsem se nejstarší, jestli si myslí, že už jsem stará, když mi bylo přes 30. Prý jo, maminko, už jsi stará...! Uááá! Mami, tati, jak je to možné, že když jsem byla na základce, připadali jste mi taky staří, ale dneska, když už oči nevidí bez skel tak úplně jasně, když jste čím dál víc unavení, když vám začínají vykvétat stříbrné nitky ve vlasech, jak to, že dnes mi pořád ještě připadáte mladí?

A ty, drahý, ty mi zase naopak připadáš pořád stejný :-) Snad proto, že stárneme společně, snad proto, že jsi pořád ten mladinký kluk, který na prvním rande vytáhl z kapsy starého budíka, aby se podíval, kolik je hodin :-) Hodiny ti dnes odtikaly další rok navíc... vlastnoručně ti přeju, aby sis ho ve zdraví opravdu užil :-) (poslední varování: jestli ani letos k ničemu nedostanu žádnou kytku, tak si opravdu, ale opravdu ani nechtěj představit, co bude)

3 komentáře:

  1. Krááásně napsaný,a takový fantastický dort, taky se přidávám ke gratulaci!!! A malinké varování, až zase nakoukneš ke mě, raději se přiobleč:-)))

    OdpovědětVymazat
  2. ...posílám virtuální hubanec oslavenci, a jinak písni něco veselého, bo mám na krajíčku...a raději bych na krajíčku smíchy držela jinou tekutinu!

    OdpovědětVymazat
  3. se tady řežu smíchy:-))), ale máš pravdu, velice tiché, milé zvířátko, ani o něm nevíš, nic to nežere, spí to nevím kde:-))), největší kravál u toho dělal kluk, když mu z ruky vlezla do rukávu a nemohli jsme ji vytřepat:-)) jooo a jinak, byli jsme na Červenohorským sedle v Jeseníkách tady za kopcem, já byla na horách asi po deseti letech, z něj pěšky do Koutů, pěkná procházka, jen šílená mlha a jen co jsme slezli dolů, azůůůro....

    OdpovědětVymazat