za tichého šumění.
A vítr tiše sténá...
Prší - a připomínáš se mi ty,
plačící na mém rameni.
Ty, jako krásná mladá žena.
Prší - Bohové deště doprovází lehkou chůzí
své Bohyně na bílých koních.
Vítr ustal, není...
Prší - zvedáš hlavu, krásné oči plné slzí
zaryjí se do mých.
Hledajíc záblesk pochopení.
Romantiko prvních lásek, kam ses poděla? Bylo nám -náct a všechno bylo tak strašně krásné, jednoduché... čisté a nevinné... Dodnes mám schované tvoje básničky, přežily čtvero stěhování... :-) Jestlipak si taky občas na mě vzpomeneš? Třeba dnes, když prší.... a kapky padají k zemi jak démanty...?
Žádné komentáře:
Okomentovat