Jsou věci, které mě už opravdu přestávají bavit... jako třeba plevel na zahradě, kde NĚKDO nedomyslel, že když byla 10 (možná i více) roků netknutá, tak z ní bude normální užitková plocha tak za 20 roků, nebo třeba krtci, o kterých si zas pes usmyslel, že mi jimi bude dělat radost. To takhle stačí v neděli vyjít ven a u skluzavky leží srovnaný a prokazatelně mrtvý krtek a pésan jen vrtí ocasem a čeká na pochvalu. A za chvíli je slyšet jen haf, ňaf, haf... a pes se na vás zubí s dalším krtkem v tlamě. Nic proti ekologii. Nic proti psisku. Asi si konečně uvědomila, kdo ji celý týden krmí, a že likvidací mých kytek mi radost neudělá.

No a když už jsme u toho, tak to haf, ňaf, haf mě taky přestává bavit, protože nevěstí nikdy nic dobrého. Když se ozvalo dneska krátce před polednem, moc jsem se radši nevzrušovala, jenže hlas prostřední: "Kikina tu má zas hadáááá" mě nadzvedl. No jistě, 1,5 metru od pískoviště, na kterém si obě malé hrají!!! Už se mi ani nechce ječet. Zaháním holky do bezpečné vzdálenosti a sama jdu blíž. Ani nevnímám, jestli mi vůbec mlátí srdce nebo jsem strachy umřela. Pes chňapá hada za ocas a pohazuje si jím jako hračkou.

Odplížím se pro telefon a velmi důrazně mému muži sděluju, že v sobotu tu chci vidět brigádu, která rozhodí hlínu, na dvorku srovná terén a zlikviduje tu všecku trávu tak, že nic delšího pěti centimetrů tu neuvidím. Tady prostě žádný hadí ráj nebude!!! Chlap evidentně poslouchá jen to, co poslouchat chce, takže mě nadšeně žádá, abych mu hada vyfotila. Kruci, kdyby byl doma, když je ho potřeba, může ty bestie vidět i na vlastní oči!! Beru foťák s vědomím, že přinejhorším s ním toho hada umlátím, a jdu zpátky na dvorek. Had není tam, kde byl, ale je o kousek dál... Sice pokousaný od psa, ale furt ještě živý. V patách mi jde zvědavá Prostřední. Fakt radost nad radost!

Rychle nacvakám pár fotek, hada na tyči v bezpečné vzdálenosti od těla přepravím do zahrady, a jdu si uvařit na uklidnění kafe. Navzdory zákazu si do něj vrchovatě nasypu cukru.

Když pak o dvě hodiny později potkám u plotu sousedku, která mi říká: "Hele, mám matku od toho vašeho hada, táááhle velkou, teď nám vlezla do šopky pod dřevo!", jen se mi zatmí před očima. Uáááá, další bestie na obzoru. "Prosím tě, statečná ženo, hlavně si ji nech u vás, jo? Mně už stačilo," hlesnu... Co by to asi obnášelo, prodat navzdory Státnímu fondu rozvoje a bydlení ten barák a začít prostě někde jinde???