Dnes v půl třetí ráno zaťukalo tvoje srdíčko naposledy... a já ti toho ještě tolik nestihla říct...a přitom mi všechna slova najednou připadají tak prázdná a zbytečná...

Už je ti dobře... a třeba se jednou zase sejdeme... pokoj tvojí duši, babičko...

čtyřletá osmileté:
"Elíííííí....! Pojď mi dát napít! Pojď mi napustit vodku!"

:-))

Známe se, myslím, za ty roky celkem dobře. Já nejsem technický typ a on zásadně nepíše smsky, dvě za rok už považuje za překročený limit. Já mám taky své limity, například jeden odrovnaný spotřebič týdně by stačil.

Jenže včera bohužel nebyl den, resp. byl opět den blbec, takže v půl desáté večer už jsem začínala lehce propadat do zoufalství a ve stavu nejvyšší nouze jsem mu naťukala smsku:

- Pokazila jsem dneska vysavač a depilátor, mám ještě něco chytat do pracek? :-(
a limity, nelimity vzápětí dorazila odpověď:
- Neotvírej lednici !!

prostřední 4letá:
"Tatíííínkuuuu!! Tady je na zemi nějaká můůůůra! Pojď ji nějak odstranit!"

:-))

jsem krásná, štíhlá, společenská, mám pevnou vůli i dostatečně vysoké sebevědomí... jsem krásná, štíhlá, společenská,  mám pevnou vůli i dostatečně vysoké sebevědomí... jsem krásná, štíhlá, společenská, mám pevnou vůli i dostatečně vysoké sebevědomí...

ba ne, ani sama sebe neukecám :-( připadám si jako největší outsider, doma je moc velký klid, mám depku jak hrom... a na rozdíl od psycho pohovoru bych si teď vzpoměla asi na milion svých záporných vlastností, kdepak krásná nebo sebevědomá... :-((