Mrňavá celou noc nespala a díky jejímu místy hysterickému jekotu jsem tudíž spánku moc nedala ani já... U oběda větší pak vzala loktem sklenku (ale maminko, já do toho přece nevrazím) a ještě hodinu po tom jsem sbírala střepy až v obýváku na koberci. Nemluvě o faktu, že jsem si samozřejmě jeden vrazila do prstu a vyrobila si tak téměř pracovní úraz. Odpoledne se pak mrňavá nějak dostala po můj oblíbený kafe-hrnek (dej to sem, křach, bác, prásk), a asi nemusím popisovat, kde skončil rozbitý. A když už byl dnes ten rozbíjecí den, tak do věčných lovišť odešla pračka (aha, no já už to opravovat nebudu, to opravuju furt! tak holt ti koupím valchu, nechceš?)...

Spolkla jsem všechny dnešní slzy a šla to prádlo, co v ní zůstalo, nějak dostat ven, abych ho mohla vymáchat, vyždímat a v rámci dosud nerozbitého topení možná i vysušit.

A vtom... vtom telefon :-) a do dvou minut u nás zvonil milý pán a nechal nám tohle... :-)