Tak mám nějak poslední dobou pocit, že mé nápady lze občas označit za šílené... :-(

Docela mě nadzvedávají ze židle fotky přírody (safra, kam na to všichni furt tak nadšeně chodí), takže jsem si dneska ráno (zatímco dámy koukaly na Kouzelnou školku) řekla, že zkusím taky něco ulovit. Což o to, nápad by to nebyl z nejhorších, kdyby:

1. kdybych uměla aspoň trochu fotit (nemám iluze ani ambice, aby ze mě byl fotograf, a ani nehodlám následně upravovat fotky k nepoznání)

2. kdybych neměla brýle, které v zimě studí, rosí se, přimrzá na nich mlha atd.

3. kdybych nebyla teplomilný člověk, protože dneska ráno bylo bratru dobrých 8 pod nulou, brrrr !!

4. a hlavně - kdybych nebyla tele, které si do kozaček nedá ani ponožky a na ruce nenatáhne ani náznak rukavice

Takže jsem si jen tak lehce přioděná vyrazila do zahrady, abych během 200 metrové procházky zjistila, že jednak není co fotit, a druhak že dětem se maminka vrátí ve zmrzlém stavu, pokud se vůbec vrátí. Kdybych za sebou neprozřetelně nezavřela branku, mohl mě domů v zubech odtáhnout aspoň ten pejsan... no nic, no... třeba příště... ačkoliv si myslím, že ze šílených nápadů jsem na hoooodně dlouho vyléčená :-)

Ne že by mi ten sníh zas až tak vadil, nebo že bych ho třeba při pohledu z okna z tepla neměla ráda :-)

Ale prostě.... prostě už by stačilooooo... už z toho na mě jdou deprese :-(

a tady trošku z jiného soudku - takhle to vypadá, když je někdo fascinovaný ovečkou Shaun :-)

Jedna autentická z dnešní oslavy... a pak má člověk zhubnout !!!

Srdíčko, včera jsi měla narozeniny... svoje premiérové, první.

Ať jsi vždycky tak šťastná a rozzářená, jako v tomto období, kdy ti očička radostí svítí nad každou novou věcí, kterou objevíš.

Ať ten svět objevuješ radostně a ať tě co nejméně zklame.

A pro sebe mám sobecky taky jedno velké přání. Kéž by se mi podařilo uchovat si v myšlenkách tu tvoji čistotu, tvoje miminkovské období, tebe celou...

Kostičky, kam se podíváš...

 

Já už nemůžu, nemůžu, nemůžu... !!!!! Doufám (opravdu doufám!!), že jednou přijde doba, kdy se tomuto budu jen smát... Stát se to komukoliv jinému, smála bych se. Jenže když je to doma, humor člověka tak nějak přechází.

Fotky zaarchivovány do rodinných "pokladů":

vzkaz od paní učitelky:

Stále jsou naši mrtví s námi
a nikdy vlastně nejsme sami
A přicházejí jako stíny
ve vlasech popel kusy hlíny
Tváře jakoby vymazané
a přece se jen poznáváme
Po chrpách které kvetly vloni
slabounce jejich srdce voní
Tiše mne zdraví jako svého
hrbáčka času přítomného

Jan Skácel

Mrňavá celou noc nespala a díky jejímu místy hysterickému jekotu jsem tudíž spánku moc nedala ani já... U oběda větší pak vzala loktem sklenku (ale maminko, já do toho přece nevrazím) a ještě hodinu po tom jsem sbírala střepy až v obýváku na koberci. Nemluvě o faktu, že jsem si samozřejmě jeden vrazila do prstu a vyrobila si tak téměř pracovní úraz. Odpoledne se pak mrňavá nějak dostala po můj oblíbený kafe-hrnek (dej to sem, křach, bác, prásk), a asi nemusím popisovat, kde skončil rozbitý. A když už byl dnes ten rozbíjecí den, tak do věčných lovišť odešla pračka (aha, no já už to opravovat nebudu, to opravuju furt! tak holt ti koupím valchu, nechceš?)...

Spolkla jsem všechny dnešní slzy a šla to prádlo, co v ní zůstalo, nějak dostat ven, abych ho mohla vymáchat, vyždímat a v rámci dosud nerozbitého topení možná i vysušit.

A vtom... vtom telefon :-) a do dvou minut u nás zvonil milý pán a nechal nám tohle... :-)

Skřítečku malá, v pondělí tatínek odjel a udělala jsi doma první krůčky, a než v pátek zase přijel, tak běháš jako malý čertík :-) za chvíli ti to tady bude malé... Táta koukal a nestíhal :-)

Maminka překonala svoje nekamarádství s veškerou technikou a zkusila tě natočit. No a kupodivu se to podařilo i uložit tak, abychom se na tebe zpětně mohli koukat :-)

Dnešek je opět dnem filozofických hlášek...

Tříletá Anežka: "Maminko, až budu velká jako ty, tak budu mít taky miminko..."
"Jo, dobře... ale nejdřív si musíš najít nějakého tatínka, abys to miminko mohla mít."
"Hmmm... no dobře... tak já si toho tatínka... narodím!"

:-))

Milý tatínku,
vím, že hodně často se naše názory rozcházely a že jsme se navzájem občas docela těžce rozdýchávali. Přesto ti dneska ze srdce děkuju, žes mě nepodporoval v jednom z mých snů... děkuju ti, že nejsem dneska učitelka... :-)

(jen se obávám, že za krátký čásek maminka nebude potřebovat klid, ale hrst diazepamu :-)) uáááááá.... )

Anežka dneska u vánočního stromku, světýlka zapnutá v zásuvce, v ruce přepínač světýlek:
"... příroda... příroda... příroda... příroda... jestli se vám to nelíbí, tak já to přepnu..."

originál: "... pšíloda... pšíloda... pšíloda... pšíloda... jestli se vám to nelíbí, tak já to pšepnu..."

hnusné, tmavé, neostré... ale dokumentární :-) konečně (!) první JISTÉ krůčky... a jak jinak, za kusem žvance... :-)