pátek 24. června 2011

Prší - kapky deště padají k zemi jak démanty
za tichého šumění.
A vítr tiše sténá...
Prší - a připomínáš se mi ty,
plačící na mém rameni.
Ty, jako krásná mladá žena.

Prší - Bohové deště doprovází lehkou chůzí
své Bohyně na bílých koních.
Vítr ustal, není...
Prší - zvedáš hlavu, krásné oči plné slzí
zaryjí se do mých.
Hledajíc záblesk pochopení.

Romantiko prvních lásek, kam ses poděla? Bylo nám -náct a všechno bylo tak strašně krásné, jednoduché... čisté a nevinné... Dodnes mám schované tvoje básničky, přežily čtvero stěhování... :-) Jestlipak si taky občas na mě vzpomeneš? Třeba dnes, když prší.... a kapky padají k zemi jak démanty...?

úterý 21. června 2011

Tak ještě jedno třešňové pokračování, protože když ty dvě příšerky viděly fotky Mrňavé, tak ony chcou táááky, jak jinak :-)) jenže jedna nehodlá spolupracovat ani za celý svět, a druhá se zas tváří děsně naštvaně hned po prvním pokynu...

poučení pro příště: vlastní děti radši nefotit!! :-) hadi a krtci u toho aspoň nediskutují :-)

 a moje miminko už mělo třešně ohleděné, tak vzalo na milost shrečí miminko...
Čerešničky, čerešničky, čerešně... aktuálně vás mám rozsypané po celé kuchyni :-)) a někteří experti jsou z toho vyloženě nadšení...



pondělí 20. června 2011

zápisek z deníčku vysmáté tety:

3-letý synovec jen tak mezi řečí: "kurva!"
(u nás se v 5 letech chodilo kvůli "R" na logopedii, u nich jako na potvoru "R" jde naprosto skvěle už dobrého půl roku :-)) )
ségra, která mu chce zabránit mluvit neslušně, a jako málo zkušená matka samozřejmě netuší, že všecko se jednou obrátí zpátky proti ní: "Filípku, to se neříká, říkáš to špatně! Říká se: kur domácí, to znamená slepička, víš?"

o chvíli později synovec na plné pecky na zahradě: "ku..." (chvíle přemýšlení) "kurva domácí!"

úterý 7. června 2011

"Maminko, přivezla jsem ti z výletu semínka... ze skleníku, a bylo na nich napsané "kiwi"... ale nevím, kde jsou, já jsem je ztratila," (pláč)
"A z kapesného mi zbyla jedna koruna... a tu jsem taky ztratila" (ještě větší pláč)

šmudla moje malá... kdy to bude konečně lepší??


Jsou věci, které mě už opravdu přestávají bavit... jako třeba plevel na zahradě, kde NĚKDO nedomyslel, že když byla 10 (možná i více) roků netknutá, tak z ní bude normální užitková plocha tak za 20 roků, nebo třeba krtci, o kterých si zas pes usmyslel, že mi jimi bude dělat radost. To takhle stačí v neděli vyjít ven a u skluzavky leží srovnaný a prokazatelně mrtvý krtek a pésan jen vrtí ocasem a čeká na pochvalu. A za chvíli je slyšet jen haf, ňaf, haf... a pes se na vás zubí s dalším krtkem v tlamě. Nic proti ekologii. Nic proti psisku. Asi si konečně uvědomila, kdo ji celý týden krmí, a že likvidací mých kytek mi radost neudělá.

No a když už jsme u toho, tak to haf, ňaf, haf mě taky přestává bavit, protože nevěstí nikdy nic dobrého. Když se ozvalo dneska krátce před polednem, moc jsem se radši nevzrušovala, jenže hlas prostřední: "Kikina tu má zas hadáááá" mě nadzvedl. No jistě, 1,5 metru od pískoviště, na kterém si obě malé hrají!!! Už se mi ani nechce ječet. Zaháním holky do bezpečné vzdálenosti a sama jdu blíž. Ani nevnímám, jestli mi vůbec mlátí srdce nebo jsem strachy umřela. Pes chňapá hada za ocas a pohazuje si jím jako hračkou.

Odplížím se pro telefon a velmi důrazně mému muži sděluju, že v sobotu tu chci vidět brigádu, která rozhodí hlínu, na dvorku srovná terén a zlikviduje tu všecku trávu tak, že nic delšího pěti centimetrů tu neuvidím. Tady prostě žádný hadí ráj nebude!!! Chlap evidentně poslouchá jen to, co poslouchat chce, takže mě nadšeně žádá, abych mu hada vyfotila. Kruci, kdyby byl doma, když je ho potřeba, může ty bestie vidět i na vlastní oči!! Beru foťák s vědomím, že přinejhorším s ním toho hada umlátím, a jdu zpátky na dvorek. Had není tam, kde byl, ale je o kousek dál... Sice pokousaný od psa, ale furt ještě živý. V patách mi jde zvědavá Prostřední. Fakt radost nad radost!

Rychle nacvakám pár fotek, hada na tyči v bezpečné vzdálenosti od těla přepravím do zahrady, a jdu si uvařit na uklidnění kafe. Navzdory zákazu si do něj vrchovatě nasypu cukru.

Když pak o dvě hodiny později potkám u plotu sousedku, která mi říká: "Hele, mám matku od toho vašeho hada, táááhle velkou, teď nám vlezla do šopky pod dřevo!", jen se mi zatmí před očima. Uáááá, další bestie na obzoru. "Prosím tě, statečná ženo, hlavně si ji nech u vás, jo? Mně už stačilo," hlesnu... Co by to asi obnášelo, prodat navzdory Státnímu fondu rozvoje a bydlení ten barák a začít prostě někde jinde???

čtvrtek 2. června 2011

Tož nejsem Marťa Zímová, ale když jsem viděla tyhle potvůrky, upalovala jsem pro foťák, až mi šutry od bot lítaly... drahý měl vcelku trapné poznámky typu "kam tak pádíš, dyť je to šnek, ten ti neuteče", ale co on může vědět... :-) náhodou, to zvíře je fakt rychlé... no a hlavně, nespolupracuje, bestie jedna... ale to už jsem si zvykla, že tady nespolupracuje prakticky nikdo :-(

"A doufám, že je pak odneseš pryč! Né že se tu rozmnoží!" vyjádřil manžel obavu, když jel kolem mě s kolečkama kamínků, kterýma hodlá podkládat dlažbu na dvoře (hurááá, tak konečně! po 4 letech se dočkám i dvora)
"V klidu," odvětila jsem, "zdá se, že jsou to všichni homoušci, vůbec se jim na sebe nechce."
"Žišmarjá," chytil se za hlavu můj racionální a vzdělaný muž, "oni jsou hermafroditi, néééé?" protáhl a vsadila bych se, že u toho i vytočil oči v sloup.

No jo, no, porád... přiznávám, že od základky mi to nějak vypadlo z hlavy....ale aspoň jsem si teď o nich něco přečetla, a víš co, miláčku? Oni fakt musejí být dva :-))