Občas zabrousím do Fotoaparátů... a poslední dobou mě fakt baví ta panika, která vznikla kolem foto soutěže Mého duševního já :-) teda můžu říct, že takových řečí, příprav a emocí snad nebylo, ani když sem kdysi zavítal Jan Pavel II. :-)) Takovouhle nervozitu jsem naposledy viděla noc před vlastní svatbou... Chvilku jsem koketovala s myšlenkou, že jim tam taky něco pošlu, a tím pádem nebudou muset mít holky strach, že by některá z nich byla poslední :-))) naštěstí nejsem správný soutěžní typ, svoji vlastní paniku a nervozitu mám momentálně trošku z jiné věci, a moje duševno bude prozkoumáno dokonce odborně...

A teď hlášení místního botanického rozhlasu ze dvorku, hyacint jde konečně do květu, hurá, hurá, třikrát hurá...

Mimochodem, pésan si dal dneska k snídani truhlík na muškáty :-( tak ať si teda pukne, bestie jedna chlupatá... :-((

v nohách mám dnes tisíc mil... stopy déšť ani vítr naštěstí nesmyl, pokud teda nepočítám déšť z očí Anežky, ta už pak brečela, že ji bolí nožičky a že chce taky kočárek :-) tak aspoň jedna malá fotka na zkoušku...

Proč se nesmí nechat to moje děcko ani na minutu bez dohledu? Protože i v čtyřleté hlavě se dokáže urodit tak pitomý nápad, že chudák matka pak neví, jestli ječet nebo brečet... udělám obojí, jen ještě nevím, v jakém pořadí :-( ani se z toho nezliju koňakem, protože ten tu posledně vypila švagrová...

No, než půjde za 2 roky do školy, možná jí o 3 centimetry porostou a nebude už tak viditelně plešatá :-( takže to bychom měli o jednoho modela pro účely scrapu míň... ještě něco dalšího dneska??? Fakt takový plodný den už od rána... :-(

uááááááá!!!!!! 
 

Já jim tu pohádku o Otesánkovi prostě jednou provždy zakážu... a BASTA!!!  :-))

Miluju, opravdu MILUJU jaro... sice pro hmyzího alergika nejsou včely asi to pravé ořechové, ale co už... já se tím vřesem prostě pokochat musela :-) Pésan dostal přísný zákaz se k němu byť jen přibližovat, natož tak se ho pokusit sežrat, tak uvidíme... snad vydrží...

pomaličku jde do květu i zlatý déšť:

přezimoval i dlanitolistý javor, na ten se těším obzvlášť na podzim... nádherná barva!!

raší ostružina, která tak tak přežila psí zuby:

a tenhle úlovek si budu muset vygůglit, protože nemám okno, ale rovnou výkladní skřín :-) ... hyacint...???

Obvykle s davem nejdu, ale včera jsem si na něho aspoň počkala, prostě jsem ho chtěla aspoň vidět... a byl fakt tak krásný, že jsem jen křikla po tátovi, ať mi jde na ulici krýt záda před pachateli násilných trestných činů :-), a vyrazili jsme na lov...

Vlastně ani netuším, jakou má mít barvu, jestli nejsem pod- nebo přeexponovaná, protože já ho v reálu prostě vidím malý a žlutý :-) Nutno říct, že při asi desátém pokusu moje rozslzené oko teda už nevidělo nic, ani tu žlutou, a naopak při cestě domů jsem při každém mrknutí viděla měsíc i na dlaždicích chodníku :-)

Zoomováno na maximum (přišlo mi to na obrazovce lepší, než ostřit ho malý a pak zvětšovat fotku), nikterak neupravováno (ono bych i upravila, ale jaksi trefit potlačení šumu a doostření a podobné... to se v Zoneru ukázalo nad mé fyzické i psychické možnosti :-) )

A tady úlovek drahého, když mi v jednu chvíli sebral foťák a začalo ho to bavit... tak lovil přes větve stromů:

Vojáci ještě jednou, tuším, že říkal, že jsou to japončíci... ale krk za to nedám, kdo si to má pamatovat, když to není moje hobby, ale jeho :-)) Pro mě jsou prostě všichni zelení stejní, a basta! Akorát dneska už je jedna scenérie hotová, pod nohama jim šustí i tráva :-)

Ale jinak je to marný, marný, marný... prostě se s tím fotit nenaučím :-(

Anežce není zas tak těžké se zavděčit... stačí, když tam bručí nějaký dinosaurus, nebo ho to přinejmenším aspoň vzdáleně připomíná... :-)) Bobuša malá, oči jí z toho zářily tak, že to bohatě stačilo jako největší odměna...

 

No jo, tak včera všichni romantici fotili měsíc, no... jen já úplně neromanticky po celém dnu vytuhla už kolem 21. hodiny a nestihla jsem si počkat, až odtáhnou mraky a měsíc se ukáže v celé své parádě :-) No ale zase jsem stihla vyfotit dort, tak aspoň něco...

V pátek Anežka oslavila 4 roky. Děsně to letí... takový to byl fialový prcek, skoro ani nekníkala, jen těma svýma obrovskýma očima hleděla a hleděla... asi se jí líbil pan doktor :-)) no jo, sice co do počtu prostřední (zatím), ale i tak to bylo moje první dítě, které jsem viděla hned po porodu, bobku jednu maličkou... a než se člověk párkrát stihne ohlédnout, tak už je zapsaná ve školce. Šíleně to letí...

Jejíma narozkama na nějakou dobu končí dortové období v tomto domečku, protože jsme se všichni sešli mezi prosincem a březnem. Uffff... :-))

A stejně si ho jednou pořídím... :-))

Sobě na mazlení a tátovi natruc :-) Krásného obřího berňáčka, který bude houpačky na dvorku brát jedním skokem a nabude mi žrát síť trampolíny... Pejska, který se místo okusování pracně zasázených keříků bude celé dny mazlit a nechávat se drbat za ušima. Obludku, která tu bestii, co máme teď, sežere na jeden zátah!!!

Uááá... fakt mě nebaví chodit a likvidovat škody po té stávající psí chlupatici... protože to, co se teď prohání dvorem, to není pes, a už vůbec ne roztomilý... to je bestie, a příšerná k tomu. Jediné štěstí, že původního pana chovatele nepotkávám, jinak by si něco o tom milém, kamarádském pejskovi vyslechl :-)

No ale berňák, to je láska na první pohled... po tom fakt moc, moc, MOC toužím... Ještě tatínkovi vysvětlit, že by občas mohl přerušit gaučing a zazoomovat i nohama, a bude to všecko fajn.. :-) Protože mi to s ním co?? Protože mi to s ním (teda s ní, ona je to slečna) stráááášně sluší :-))

otázka: co je těžší, než nafotit neposedné děti?
odpověď: zkusit nafotit zvědavé a neposedné slepice... :-)) protože ty mrchy fakt, ale FAKT, neudrží hlavu ani vteřinu na jednom místě

Nechce se mi psát... možná proto, že dneska, přesně touhle dobou, je to právě rok, kdy zazvonil telefon a řekli nám, že už nejsi... Jsou to čtyři roky, a občas mám pocit, jako by to bylo včera.... jako by ta slza, která spadne, stékala přímo do srdce.

A já se ani nerozloučila... Skoro všichni za tebou byli, tolik času... jen já ne. A pak to smutné úterý... Počkal jsi, až se za babičkou zavřely dveře a pak jsi odešel... Představuju si, že s klidem ve tváři a smířením v duši... A zase to mokro pod očima, i dnes, po těch letech...

Ani nevíš, že o čtyři dny později, zatímco všichni usínali po tvém pohřbu, rozkřičela se na svět poprvé tvá další pravnučka. Ta, na kterou ses celou dobu se mnou těšil... Osud ti ani nedopřál vidět ji :-( A já jen z celého srdce doufám, že tam někde shora na nás koukáš a že o ní víš... Že jsi na nás na všechny hrdý...

A možná, že tohle všechno letos vykvetlo takhle načas jen pro tebe...

Kdyby blbost nadnášela, tak jsem včera lítala vesmírem jako obláček :-( Náš první skoro-jarní výlet, foťák nabitý, děti natěšené... no a kdo zapoměl přenastavit ve foťáku rozlišení na nějakou normální přijatelnou velikost? Samozřejmě maminka... Doufám, že z toho půjdou aspoň obyčejné malé fotky... Mám takový dojem, že můj mozek si začíná čím dál častěji brát dovolenou :-)

prehistorický park Chvalovice u Znojma:

areál československého opevnění Šatov, samozřejmě v březnu ještě zavřené, takže dovnitř jsme nenakoukli :-( vyfoceno okolí prvního pěchotního srubu a venkovní pohled na objekt lehkého opevnění, vše budované v letech 1935 - 1938:

Znojemnské podzemí, systém podzemních chodeb a sklepů, z jehož celkové délky 27 km jsme prošli zhruba 3/4 km a ohřáli se ve 4 podzemních podlažích, a ohřáli myslím opravdu doslova, protože zatímco venku poletoval sníh (brrr, a kvůli tomu se člověk táhne až do Znojma!!), tak dole bylo příjemných 14 stupňů... jednu chvíli jsem uvažovala, že bych se tam mohla nechat zavřít a přečkat do jara, ale když paní průvodkyně zmínila Jarouška támhle odnaproti, co holduje historickému šermu a občas chodí do podzemí v plné zbroji strašit návštěvníky, přehodnotila jsem svůj původní názor... co kdyby Jaroušek byl postarší škaredý chlap a byla s ním děsná nuda, že jo :-) ti skřítkové a neudržované kostry by mi tam zas až tak nevadili...

Den je krásný... den je krásný... :-) díky photoshopu mi několikrát klekl počítač, váhu jsem asi převážila, ale ať :-)) bude dinosaurus a pachatel se historicky po deseti letech vrátí na novomlýnské nádrže :-) no prostě den je krásný... den je krásný...

150 milionů fotek skořicového cukru a marných pokusů o zaostření a ani jedna se při lehkém zvětšení netváří ostře!! hnus, velebnosti, jdu blejt... :-(( a do toho zas venku čerstvý bílý nesmysl... chci být medvěd, lehnout si a vylézt až... no, nejlíp tak až za rok :-(

"Já chcu k snídani chlebííííka !! S vajíčkama...."
"Ale já teď nemám žádné uvařené vajíčko. Už nemám skoro žádné vajíčko."
"Tak ty vajíčka uvař... Ty bílé, se žloutenkama..."

Hmm, tak že bych vyrazila ven hledat nějaké ty žloutenky? :-))